Ahojky. Dnes jsem byla na tom semináři o transsexualitě, jak jsem
jsem nedávno dávala tu pozvánku. A teď se o tom pokusím sepsat
"zprávu"... :-)
Takže,
ráno jsem nastoupila na první vlak do Prahy, vstávala jsem o půl páté, a
v 8:00 jsem už byla v Praze. Vyšla jsem z Hlavního nádraží, bylo 8:10.
Tak fajn. Teď najít tu správnou cestu. Uložená pozvánka s adresou v
digitálním foťáku a Google mapy v mobilu mi pomohly najít cestu. Já bych
se bez těch technických vymožeností prostě ztratila. xD
Nebylo
by to žádné dobrodružství, kdybych nedorazila přesně na tu adresu, a
nezjistila, že nejen, že na té adrese nebyla žádná přednáška, jenom
nějaký hotel, ale ani v tom hotelu nevěděli, kde je posluchárna
psychiatrické kliniky, ba co víc, ani nevěděli, kde je psychiatrická
klinika. :-D
Naštěstí na tu adresu do hotelu
zabloudila také jedna TS holka, která slyšela můj rozhovor s recepční,
tak jsme začaly společně hledat skutečné místo konání. Po několika
dotazech různých lidí, několika projitých ulic a jedné zahradě, jsme
konečně dorazily na místo. Vstupné bylo 150 Kč, naštěstí jsem si před
odchodem doma vzala pětikilo, jinak jsem měla jen 140 a nějaké drobné, a
to nepočítám kolik jsem dala cestou za svačinu. :-D
První,
nejkratší, ale asi nejzajímavější přednáška byla přednáška Hanky
Fifkové o transsexualitě u dětí. (Na mě Hanka působí nějak zvlášť docela
pozitivně. :-) ) V té přednášce jsem se tak napůl poznala, ve
vlastnostech skoro jako holka, a v chování tak napůl.
Další
byla přednáška o zdravém životním stylu, hlavně o držení těla, atd. Kde
se jen potvrdila moje domněnka, že nežiju moc zdravě, a co se týče
držení těla... No radši nemluvit. :-( Tohle ještě budu muset řešit a
nebude to "projekt na pár víkendů"
V další
přednášce o právních aspektech transsexuality jsem se dozvěděla, že
někdy a někde (některé matriky, banky, pojišťovny, atd.) je se změnou
jména docela problém a zákon to moc neřeší. Naopak s výstupním
hodnocením (vysvědčení, maturita) ze škol by problém být neměl.
Při
přednášce o hormonální terapii na nás začal chrlit docela dost
odborných výrazů a názvů léků, takže jsem se v tom moc nevyznala. Ale
něco málo jsem pochytila, a zbytek jsem buď už věděla předtím, nebo se
dozvím později.
Poté byla v programu změna,
místo P. Weisse přišla psycholožka, povídala o depresi, úzkosti,
strachu. Toto téma se mě také týká, ale stejně jsem nepochytila nic
zásadního.
Zajímavá byla také přednáška o
samotném chirurgickém zákroku, takovém hlavním bodu celé přeměny.
Ukazoval nám tam takové krvavé obrázky, ale já mám žaludek celkem dobrý a
nedělá mi problémy se na něco takového dívat. Dozvěděla jsem se
zajímavé informace, třeba že ta operace je hodně náročná, může mít
rizika, ale když se to opravdu povede, tak to bude opravdu skvělé, na
těch obrázcích ten výsledek vypadal dost věrohodně, tedy až po té
poslední fázi operace.
V průběhu přednášky jsem
poznala Gekko, z mého spřáteleného blogu. Nevím jak se mi to povedlo, v
životě jsem ji neviděla, odhadovala jsem podle výšky (doufám že jsem jí
tím neurazila :) ) a podle nějakého šestého smyslu. Z těch asi 15ti
holek, co tam byly, jsem ji tipla správně. ;-)
Poznala
jsem i Lorelai (kterou mi Gekko představila), ale s ní jsem se bohužel
nestačila více seznámit. :-( Je to škoda, no nějako jsem vás obě
nezvládala holky. :-/ Snad se s Lori poznám více později. ;-)
Po
přednášce jsme si ještě chvilku povídaly s Gekko, a pak jsem šla na
vlak a jela domů. Zase jsem v tom vlaku celá utahaná hodně usínala a
zase mi skoro hlava padala na něčí rameno. Ale to už je jiný příběh...
A
na závěr moje pocity z přednášky: Bylo to super, dozvěděla jsem se dost
nových informací, daleko víc, než je můj mozek schopen zpracovat a
zapamatovat si. Sice jsem se cítila ze začátku tak trochu izolovaná od
ostatních (jako snad v každé skupině neznámých lidí), nikoho jsem tam
neznala a osatatní se očividně většinou celkem znali. Ale když jsem
poznala Gekko a Lori, a začala si s nimi povídat, zalíbilo se mi tam,
hlavně i proto, že přesto že jsem se snažila maximálně mluvit neutrálně
(neužívat genderově odlišná slova), tak jsem občas řekla něco nesměle v
ženském rodě, a nikomu, ani lidem kolem nás to nevadilo! :-)
Předpokládala jsem, že na to budou zvyklí, a je to super, konečně jsem
mohla s někým mluvit v té správné pohlavní roli. To mě dost potěšilo.
:-)
Annia | 
Doufám, že ti to příště vyjde! 
I když je to až za rok...
Super. Jen me mrzi ze jsem tam nemohla byt. :(